Dne 19.9. jsme vstávali mnohem dříve než obvykle. Ještě za tmy jsme se sešli na Hlavním nádraží a nasedli do našeho rychlíku do Prahy. Byla deštivá středa. Cesta proběhla pohodově a bez potíží. Přivítalo nás pražské Hlavní nádraží, které se nedá srovnat s tím brněnským. Všude čisto, uklizeno. Koupili jsme si lístky a hurá metrem do stanice Ládví, kde jsme byli ubytováni.Hostel nás nadchl. Nebyl však čas na odpočinek a obdivování, popadli jsme batůžky a vyrazili do města, nejprve na Hrad, kde zrovna probíhala výměna hradní stráže, po prohlídce svatovítské katedrály jsme sešli na Karlův most, kde zrovna natáčela televize rozhovor s nějakým politikem. Prý nás raději vystřihli. Návštěva památek byla úchvatná, ale vyčerpávající. Po návratu na hostel nás nečekalo žádné povalování v posteli, ale přípravy na večerní představení Zkrocení zlé ženy v Národním divadle. Když jsme byli všichni vyšperkovaní, navonění, v nažehlených šatech a v nepohodlné obuvi, vyrazili jsme do divadla. Jakmile jsme tam došli (někteří doklopýtali), padla na nás zvláštní atmosféra. S obdivem jsme se procházeli tou krásnou budovou a očekávali jsme začátek. Paní učitelka nám rozdala vstupenky a už jsme se sami usadili v hledišti. Představení začalo. Sama za sebe můžu říct, že i po tom náročném dni se prostě usnout nedalo. S otevřenou pusou jsem sledovala výkony herců (zvláště Jiřího Štěpničky a Vojty Kotka), občas jsem se musela smát na celé kolo. Ještě nikdy jsem nic takového neviděla a nikdy jsem nebyla tak nadšená z divadelního představení. Asi jsem nebyla jediná, protože hra byla zakončena obrovskou děkovačkou, herci se museli mnohokrát vrátit na jeviště. Tleskali jsme a tleskali, ruce nás bolely, stálo to zato. Pěkný večer se však neobešel bez trapasu, vysoké podpatky mě zradily. A to přímo na schodišti.Pěkně jsem se sklouzla, moje nejlepší kamarádka dělala, že mě nezná, zvedala mě ze země nějaká cizí paní. Tak to si budu dlouho pamatovat!
Odploužili jsme se do stanice metra, pak do hostelu a byli jsme rádi, že jsme zalehli.
Další den jsme měli naplánováno technické muzeum, ale bylo z technických důvodů zavřeno. Průvodkyně nás nasměrovala do Muzea hlavního města Prahy, kde jsme zhlédli výstavu o historii Prahy, spojenou s projekcí 3D. Bylo to moc pěkné.
A pak nastal čas k návratu domů. Po obědě v nezbytném "mekáči" jsme se přesunuli na Hlavní nádraží a večer jsme přijeli do Brna.
Celý výlet se vydařil, děcka byly v pohodě a paní učitelky úžasné. Rozhodně bych si to zopakovala.
Hanka Blatná